Bude se rozhodovat o ústavnosti shromažďování telekomunikačních údajů

Vláda minulý týden rozhodla, že bude u Ústavního soudu obhajovat právní úpravu ke shromažďování telekomunikačních údajů o komunikaci lidí. Už tak dost kontroverzní situaci trochu zesložiťuje to, že MPO za tuto úpravu dostalo anticenu Velkého bratra.

Právní úprava v ČR ukládá telekomunikačním i mobilním operátorům ukládat údaje o telekomunikačním provozu všech zákazníků. Uchovávají se údaje o tom, kdy a kam jste volali a jak dlouho, s kým konkrétně jste komunikovali e-mailem, nebo třeba z jakého zařízení a místa jste se kdy kam připojovali. Obsah komunikace se neuchovává.

Nutno poznamenat, že tato právní úprava je u nás už dlouhodobě a sem tam se někomu znelíbí, tak ji napadne u Ústavního soudu. Ten vždy nějak rozhodne, a pak se chystá nová, ale de facto stejná právní úprava. Důvodem uchování telekomunikačních dat zákazníků je údajně možnost jejich využití při vyšetřování trestné činnosti policií a dalšími orgány. Toto tvrzení je ale přinejmenším sporné, a to hned ze dvou důvodů: Zaprvé, se zavedením této povinnosti nijak neklesá trestná činnost, ale především nestoupá její objasněnost. Pro faktické vyšetřování je totiž daleko lepší a účinnější přímý odposlech a sledování reálné komunikace. A to už je významný zásah do soukromí, a to výhradně po příkazu soudu. Samotný fakt, kdy jste komu volali, nebo že jste si s podezřelým psali moc mailů vyšetřovatelům při faktickém objasňování trestné činnosti de facto vůbec nepomůže. Zadruhé ti, kdo už chtějí využívat telekomunikační techniku k páchání jakýchkoliv nekalostí, mají dnes desítky bezpečných způsobů, jak to udělat. Plně postačí třeba si nevolat klasickým telefonem, ale přes služby typu Viber, WhatsApp, Messenger apod. Ty jednak hovory šifrují, takže je prakticky nelze odposlechnout vůbec, a hlavně v telekomunikačním provozu se ukážou jen jako šifrované spojení mezi vaším telefonem a jiným serverem, což stejně o dané komunikaci nikomu nic neřekne.

Sama Evropská unie v tom nemá moc jasno. Na jedné straně v dokumentech týkajících se bezpečnosti preferuje rozumné posilování pravomocí států v preventivních analýzách telekomunikačního provozu, na druhé straně Evropský soudní dvůr prohlásil už dvakrát, že samotný princip preventivního neomezeného uchování údajů o zákaznické komunikaci je protiprávní a jedná se o porušení práva na soukromí. Podobnou právní úpravu má přitom naprostá většina členských států Evropské unie.

Možná by tedy bylo na čase hledat nějaké systémové a dlouhodobé řešení, protože pouhé zrušení právní úpravy Ústavním soudem bez vize politicky konsensuálního řešení bude mít za následek jen známé kolečko, kdy bude následovat jiná právní úprava, rok hádání a opět ústavní stížnost. Ale především bychom se měli ptát, zda opravdu existuje faktická potřeba policejních orgánů sbírat v dnešní době už nic neříkající údaje, které jim k ničemu nebudou?

Michal Rada