Přeskočit na obsah

Komentář: Ústavní soud má aplikaci k elektronickému nahlížení do spisů, ale…

NaSpis eGovernment

Ústavní soud spustil nedávno jako jeden ze svých projektů digitalizace aplikaci NASPIS, která umožňuje právníkům elektronické nahlížení do spisů Ústavního soudu a elektronickou práci s jeho dokumenty. Psal o tom i na svém webu a dostalo se to i do pár odborných médií. Účel aplikace je celkem jednoduchý, právním zástupcům umožnit vzdálené elektronické nahlížení do soudních spisů u jejich kauz vedených u Ústavního soudu.

Přijde vám to jako příklad dobré praxe? Na první pohled ano, ale…

Původně velice chvalitebná aktivita se trochu zvrhla: Pokud se totiž chcete dozvědět víc o aplikaci samotné, stránka s otázkami a odpověďmi nefunguje, přihlašování je prostřednictvím kombinace e-mailové adresy a datové schránky, nahlížení do spisu není podle požadavků Zákona o archivnictví a spisové službě a prakticky není zajištěna důvěryhodnost elektronické identifikace právního zástupce.

Všechny tyhle problém jsou přitom zcela kruciální a nedá se nad nimi mávnout rukou jen proto, že se jedná o první verzi a o jakýsi “zkušební provoz”, který navíc není nikde pořádně popsán. K celému systému navíc neexistuje provozní řád (což podle zákona býti má) a u pravidel používání, stránky s otázkami a stránkami o systému se na vás bude šklebit jen chybová stránka. Pravda, ne vždy, s trochou trpělivosti se k nějakým informacím dostanete, ale jsou nedostatečné a na mnoha místech i dosti zmatečné. Píše se zde třeba, že: “Datová schránka slouží k ověření identity uživatele a jeho oprávnění nahlížet do konkrétního elektronického spisu. Dále je využívána k vlastní registraci uživatele v aplikaci a zasílání další komunikace týkající se žádosti o nahlížení.”

To první ještě jakštakš jde, nicméně datová schránka sama o sobě rozhodně neslouží k nějakému oprávnění – navíc se zjevně využívá pouze e-mailová adresa a heslo – a i informace o komunikaci k žádosti o nahlížení zní dost podivně. Poněkud nepochopitelný je i limit třech zobrazených spisů v aplikaci. Stránka s podmínkami užívání (což by asi měl být ekvivalent provozního řádu pro uživatele a uživatelské dokumentace informačního systému veřejné správy) má jen jeden odstavec a ten má pouze 579 znaků, které vesměs ale uživateli nic neříkají a hlavně nestanovují žádné podmínky pro užívání, jak je stránka nazvána.

Ale třeba si říkáte, že jen zbytečně ryjeme do nepodstatných podrobností. Dobrá, vezměme si za fakt, že aplikace má sloužit k nahlížení do spisů. Jaké je ale překvapení stran rozsahu použitelnosti aplikace, když jako první co si přečtete v otázkách k aplikaci je odpověď na otázku, zda má možnost tuto aplikaci využít účastník řízení před Ústavním soudem, nebo jen právní zástupce účastníka. Odpověď je docela šokující a doslova zní: “Aplikace prozatím umožňuje zpřístupňovat dokumenty ze spisu pouze právnímu zástupci, nikoliv účastníku řízení, byť by měl datovou schránku. Stěžovateli, který je sám advokátem a není v řízení zastoupen právním zástupcem, nebude přístup umožněn.”
To si asi už komentář snad ani nezaslouží.

To je velká škoda a bohužel to ukazuje, že pouhá snaha prostě nestačí. Právě Ústavnímu soudu by přitom soulad s legislativními povinnostmi v rámci elektronizace přinejmenším slušel, když už jej nepovažuje za samozřejmost. O rovnoprávnosti digitalizace v podání instituce bránící ústavnost nemluvě. Takhle se nám digitalizace ve veřejné správě opravdu nelíbí.

Zdroj: www.digilegislativa.cz

Napsat komentář