Nejvyšší soud (NS) vydal zásadní rozhodnutí, které může podstatně ovlivnit způsob, jakým je opatrovnictví v České republice vykonáváno. V rozsudku soud zdůraznil, že opatrovník nestojí v roli správce života a majetku opatrovance, ale především v roli jeho pomocníka. Je povinen respektovat opatrovancovy názory, přání a právo rozhodovat o svém vlastním životě – a to v co největší možné míře.
Senát NS ve složení předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů v části týkající se ponechání stávajícího opatrovníka ve funkci a vrátil věc k novému projednání. Důvodem bylo nedostatečné posouzení námitek, které opatrovaný vůči způsobu výkonu opatrovnictví vznesl.
Případ se týkal muže, jenž je dlouhodobě omezen ve svéprávnosti z důvodu závažného duševního onemocnění. Dotyčný namítal, že opatrovník při správě jeho majetku ani při výběru právního zástupce nebere ohled na jeho přání.
NS ve svém rozhodnutí připomněl, že omezení svéprávnosti neznamená, že dotyčná osoba ztrácí právo podílet se na rozhodování o vlastním životě. Opatrovník je povinen přihlížet k názorům opatrovance a jeho záležitosti vyřizovat v souladu s nimi – pokud tomu nebrání objektivní důvody. Vůči opatrovanci by neměl vystupovat autoritativně, ale jako průvodce a pomocník při uskutečňování jeho představ a zájmů.
Významná část sporu se soustředila na byt, jehož je opatrovaný většinovým spoluvlastníkem. Opatrovaný se dlouhodobě snažil o provedení rekonstrukce a následný pronájem nemovitosti. NS poukázal na to, že soudy dostatečně neprověřily, zda opatrovník při správě tohoto majetku postupoval s péčí řádného hospodáře a zda nevyužíváním bytu opatrovanci nevzniká majetková škoda. Opatrovník podle soudu nemůže zůstávat nečinný – musí aktivně hledat řešení, která budou odpovídat skutečným zájmům opatrovance.
NS se vyjádřil rovněž k otázce práva na právní pomoc. Zdůraznil, že opatrovník nemůže bez náležitého zdůvodnění odmítnout advokáta, kterého si opatrovaný sám zvolil. Pokud tak přesto učiní, musí své rozhodnutí podložit konkrétními důvody vycházejícími ze zájmů opatrovance.
Rozsudek zároveň připomíná, že již pouhá hrozba střetu zájmů mezi opatrovníkem a opatrovancem může být dostatečným důvodem pro jmenování kolizního opatrovníka.
Toto rozhodnutí představuje výrazné posílení práv osob omezených ve svéprávnosti a potvrzuje, že opatrovnictví musí být vykonáváno výhradně v zájmu opatrovaného člověka – s plným respektem k jeho důstojnosti, autonomii a právu spolupodílet se na rozhodování o vlastním životě. Rozsudek může mít dalekosáhlé dopady nejen na práci veřejných opatrovníků, ale také na soudní praxi při kontrole výkonu opatrovnictví a při ochraně práv lidí s omezenou svéprávností.
Zdroj: TZ/nsoud.cz
