Zákon o právu na digitální služby, přišel s ambiciózním cílem, umožnit lidem a firmám vyřizovat agendu vůči státu plně elektronicky, pokud to povaha služby nevylučuje. Stanovil harmonogram, během něhož měly orgány veřejné moci inventarizovat své služby, zapsat je do Registru práv a povinností a připravit jejich digitální verze. Mělo by tak být možné vyřídit většinu úkonů online, včetně podání, ověřování údajů či získání potvrzení, a to prostřednictvím jednotného přihlášení a interaktivních formulářů.

Implementace zákona přinesla zásadní změny v přístupu úřadů k poskytování služeb. Povinnost vést katalog služeb a popsat je srozumitelným jazykem vedla k systematickému mapování agend napříč ministerstvy, agenturami a samosprávami. Portál veřejné správy se stal centrálním rozcestníkem, kde jsou služby seskupeny podle životních situací, což má lidem usnadnit orientaci. Digitalizace zároveň umožnila propojení dat mezi úřady, čímž se snížila duplicita a chybovost, a otevřela cestu k předvyplňování formulářů na základě údajů ze základních registrů.

Zákon vytvořil rámec a Digitalizační a informační agentura koordinovala metodiku. Jednotlivé resorty zvládly připravit služby s různou rychlostí, podle dostupných kapacit, složitostí agend nebo kvality informačních systémů. Výzvou zůstává technologická neutralita a zajištění přístupnosti služeb pro všechny uživatele, včetně těch s omezenými digitálními dovednostmi.

Zákon také akceleroval využívání elektronické identifikace a datových schránek, které se staly klíčovými nástroji pro komunikaci se státem. Interaktivní formuláře mají nahradit nutnost stahování a tisku dokumentů, přičemž systém má vyžadovat pouze nezbytné údaje a ostatní doplnit automaticky. Tento přístup má zkrátit dobu vyřízení a snížit administrativní zátěž.

V katalogu již bylo evidováno tisíce služeb a úkonů, které zajišťují tisíce úřadů. Ne všechny služby jsou plně dostupné v digitální podobě a některé procesy stále vyžadují fyzickou návštěvu úřadu. Důvodem bývá legislativní omezení, technické požadavky nebo potřeba integrace mezi systémy.

Zákon o právu na digitální službu představuje významný krok k modernizaci veřejné správy. Úspěch digitalizace závisí nejen na legislativním rámci, ale i na schopnosti úřadů pružně reagovat na technologické změny.