Rozšířený senát potvrdil stávající judikaturu k vydávání plošných mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví s celostátním dopadem. Mimořádné opatření při epidemii nebo nebezpečí jejího vzniku podle zákona o ochraně veřejného zdraví lze tedy vydat pouze tehdy, je-li jeho cílem zákaz nebo omezení styku skupin fyzických osob podezřelých z nákazy s ostatními osobami. Není-li ohniskem nákazy celá Česká republika, nelze bez dalšího předpokládat, že osobou podezřelou z nákazy je každý.
Rozšířený senát dále uvedl příklady, kdy ministerstvo může přijímat mimořádná opatření s plošným celostátním dopadem. Nelze totiž vyloučit, že v určité situaci může být ohniskem nákazy celá Česká republika, a osobou podezřelou nákazy tudíž přinejmenším teoreticky každý, kdo se vyskytuje na českém území.
„Mohlo by tomu být například v (hypotetické) situaci, kdy nelze jednoduchým způsobem (např. testem) určit nositele viru, který se razantně šíří (např. v důsledku nové mutace viru), anebo v situaci masivního a nekontrolovatelného šíření nebezpečného viru napříč republikou,“ eventuálně „podezření na nákazu vůči všem by tedy muselo být opřeno o další konkrétní skutečnosti (například vysoký podíl nakažených v populaci či velmi vysoké denní přírůstky nakažených, vyšší riziko přenosu viru s ohledem na počasí a podobně),“ vysvětlil soudce NSS Zdeněk Kühn.
Přijetí mimořádných opatření na celostátní úrovni může být na místě „i v případě, že ohniskem nákazy sice není celé území státu, avšak s ohledem na pohyb osob přes hranice krajů, počet, velikost a rozmístění ohnisek na území státu, případně další relevantní skutečnosti, nemusí být regionální opatření dostatečně účinná. Typickým příkladem mohou být určitá omezení skupin osob, které se v rozhodnou dobu pohybovaly ve vymezeném ohnisku nákazy, v době účinnosti opatření se však již mohou nacházet kdekoli na území České republiky a je nezbytné, aby je přijatá opatření „dostihla“ i zde.“
Takové skutečnosti by však muselo Ministerstvo zdravotnictví (neboť jen toto ministerstvo může přijmout mimořádné opatření přesahující hranici jednoho kraje) tvrdit a podložit též relevantními fakty. Úvahy ministerstva by se musely promítnout v odůvodnění mimořádného opatření.
Rozšířený senát v rozhodnutí mj. popsal proces přijímání pandemického zákona v únoru 2021 a upozornil, že již tehdy si byl zákonodárce vědom nedostatků nynější úpravy. Přesto však zákon o ochraně veřejného zdraví nezměnil.
Rozšířený senát zdůraznil, že nijak nebagatelizuje nebezpečí spojená s nemocí COVID-19. Ani to však nedovoluje soudu „zavřít oči“ před tím, jak stávající zákonná úprava vypadá. Soudy musí chránit základní pravidla dělby moci a právního státu a nesmí přepisovat jasné zákonné normy ve prospěch nějakého „vyššího dobra“, uzavřel rozšířený senát.
Blíže viz usnesení rozšířeného senátu sp. zn. 4 Ao 3/2021, celé usnesení zde.
TZ
@RadekVyskovsky
