Veřejné zakázky se soutěží stále na nejnižší cenu, jejich kvalita tím trpí

Veřejné zakázky se soutěží stále na nejnižší cenu

Nejnižší cena stále zůstává rozhodujícím kritériem při zadávání veřejných zakázek, v praxi to často znamená jejich realizaci v nižší kvalitě, než byla požadována. Výstavbu v krajích nejvíce komplikují složité procesy úřadů, občanská sdružení a problémy s výkupem pozemků.

Vyplývá to ze Studie veřejné správy 2018 zpracované analytickou společností CEEC Research ve spolupráci se společností Elanor.

Při zadávání veřejných zakázek aktuálně rozhoduje stále v největší míře (45 procent) pouze cena, 42 procent zástupců veřejné správy pak uvedlo, že i kvalita provedení je při výběru dodavatele důležitá, avšak nesmí přitom dojít k navýšení ceny zakázky. Pouze 13 procent úředníků upřednostňuje kvalitu provedení zakázky nad její cenou.

„Nad převahou ceny jako jediného hodnotícího kritéria nejásáme. Na druhou stranu ale platí, že soutěžení na cenu je do jisté míry zbytečně démonizováno. Hodnotit pouze cenu u zakázek pro běžné zboží není principiálně špatně. Zároveň ale jsou zakázky, kde hodnotit pouze cenu může mít katastrofální důsledky. Při hodnocení vybíráte vždy určitou kvalitu za určitou cenu. Zadavatel by měl zvážit, jestli definuje kvalitu a bude hodnotit jen cenu, nebo je pro něj podstatná vyšší kvalita. Zákon nabízí mnoho možností, jak se s touto problematikou vypořádat. Zadavatelé, kteří využívají vicekriterialni hodnocení nám říkají, že je s takovými zakázkami o trochu více práce, ale výsledek stojí za to,“ říká ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová.

„Po novele zákona o veřejných zakázkách se do rozhodování dostávají i kvalitativní kritéria, ale stále ne v dostatečné míře. Připadá mi, že cena je stále převažujícím kritériem, což jde právě na úkor kvality. Mnozí dodavatelé se snaží ceny dumpovat tak, aby si zajistili výhru v soutěži, což velmi negativně ovlivňuje kvalitu dodávek a otevírá prostor pro zpochybňování výsledků soutěží a následně dlouhému zkoumání kontrolními orgány,“ popisuje problematiku Tomáš Grec, generální ředitel společnosti Elanor spol. s r.o. „MZV hodnotí podané nabídky vždy podle jejich ekonomické výhodnosti. Ekonomickou výhodnost na základě nejnižší nabídkové ceny stanovuje MZV pouze v případě plnění, u kterých je cena jediným rozhodujícím kritériem pro zadání veřejné zakázky. Ve všech ostatních případech vybíráme dodavatele na základě nejvýhodnějšího poměru nabídkové ceny a kvality,“ popisuje proces výběru svého úřadu Miloslav Stašek, státní tajemník Ministerstva zahraničních věcí ČR. „Státní fond dopravní infrastruktury připravil pro zadavatele metodiku pro hodnocení nabídek, kterou mohou při přípravě zadání veřejných zakázek využít tak, aby proces hodnocení nabídek byl pro uchazeče vždy srozumitelný, transparentní a zpětně přezkoumatelný,“ nabízí řešení celé situace Zbyněk Hořelica, ředitel Státního fondu dopravní infrastruktury.

„Mohu hovořit za oblast nákupu služeb, kde se situace oproti minulým letům zlepšila. Ve veřejných zakázkách se kvalita čím dál více prosazuje jako jedno z rovnocenných kritérií vedle ceny, k čemuž přispělo několik skutečností. Předně se zadavatelé poučili, neboť se minulosti v mnoha případech museli vypořádat s nekvalitními službami vysoutěženými na nejnižší cenu. Díky tomu se také postupně učí kvalitu objektivně hodnotit. A konečně v průběhu realizace zakázky se čím dál více snaží dohlížet na zajištění požadované kvality,“ sdílí své zkušenosti z praxe Romana Smetánková, partner společnosti Ernst and Young.

„Cena zakázky je jediným opravdu měřitelným kritériem. A výsledek výběrového řízení je pak bez diskuzí. Aby mohla být cena jediným kritériem, pak musí předcházet kvalitní projektová příprava a poté ve výběrovém řízení nastavené kvalifikační a technické předpoklady soutěžitelů tak, aby při dodržení požadované kvality mohla rozhodovat nejnižší cena“, vysvětluje Jan Skořepa, starosta Rychnova nad Kněžnou. „Je již mantrou si stěžovat na zákon o zadávání veřejných zakázek. Já si nemyslím, že tento zákon je problém sám o sobě. Co vnímám jako závažnější, je odbytá příprava samotného zadání projektu, pokračuje kvalitou technických podkladů a konče realizační fází samotné veřejně soutěže. To jsou hlavní brzdy soutěžení a pokud je soutěž dobře udělaná může být klidně hlavním kritériem cena,“ potvrzuje jeho slova Leo Luzar, poslanec Poslanecké sněmovny PČR.

V praxi se však odráží upřednostňování nejnižší ceny zakázky jako hlavního kritéria při výběru dodavatele v její snížené kvalitě. V případě výstavby se naprostá většina zástupců veřejné správy (90 procent) setkala s nedostatečnou kvalitou stavby právě proto, že zakázka byla vysoutěžena za nejnižší cenu. Poměr nekvalitního zhotovení je přitom vysoký – dve pětiny staveb (39 procent) bylo dokončeno v nižší kvalitě, než bylo původně požadováno.

„Cena je pro všechny účastníky výběrových řízení v rámci zadávání veřejných zakázek primární otázkou. Tím by se dalo říci, že i příjemci dotací šetří státu peníze, když nakoupí za nízkou cenu. Problém je, že v rámci nízkých cen se mohou přihlásit firmy, které svůj závazek (za nízkou cenu) nesplní, a začnou problémy s tím, kdo započatou stavbu dokončí apod. Vícepráce nebo zrušení původní zakázky a vyhlášení nové něco stojí a navíc prodlužuje celou realizaci,“ doplňuje Svatopluk Kulkus, ředitel odboru kontrol, nesrovnalostí a právní podpory Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. „Důraz na nejnižší cenu při zadávání veřejných zakázek nepovažuji ani v oblasti veřejné správy za vyhovující. Již ve více případech došlo u těchto typů zakázek k nevyhovující kvalitě, termínu plnění apod., v některých případech se pak zakázka prodražila díky nutným vícepracem, které vznikly z titulu nekvalitně provedené zakázky,“ uvádí Martina Jánská, vedoucí finančního odboru Krajského úřadu Karlovarského kraje. „Praxe ukazuje, že kombinace obou. Jenom cena nemůže být jediným hodnotícím kritériem. Žádná „normální“ domácnost ani firma si nikdy nekupuje jenom to nejlevnější. Ve veřejném sektoru to nemůže být jiné. Přes všeobecný nadbytek zaměstnanců se však veřejná správa potýká s akutním nedostatkem odborníků (potvrzuje 91 procent respondentů). Úřadům chybí zejména IT pracovníci a výkonní právníci, což se odráží např. v omezené schopnosti některých úřadů efektivně digitalizovat své procesy nebo v odborné neschopnosti kvalitně zadat a posoudit veřejné zakázky,“ říká Zbyněk Karban, vedoucí odboru ekonomiky Statutárního města Liberec.

Výstavbu komplikuje administrativaVýstavbu v krajích a regionech nejvíce komplikuje náročná administrativa – zástupci veřejného sektoru se potýkají především se složitými a rozhodovacími a schvalovacími procesy úřadů (tento faktor získal v průměru 8,1 bodů na škále 0-10, kde hodnocení 10 činí nejvyšší možnou překážku výstavby). Jako další limity zástupci uvedli činnost občanských sdružení (7 bodů) a problém s výkupem pozemků (6,7 bodů).

„Především legislativa, která umožňuje několikastupňové odvolávání dotčených subjektů. Problém také je personální obsazení klíčových úřadů. Nejde ani tak o kvalitu stávajících pracovníků, jako spíše o jejich podstav, který je ovšem opět generován legislativními požadavky,“ popisuje situaci Aleš Kratina, vedoucí odboru dopravy města Třebíč. „Jednoznačně největší brzdou je délka přípravy staveb. Od samotného stavebního zákona a množství potřebných vyjádření dotčených orgánů (až desítky různých potvrzení) po možnost nekonečných průtahů “ekologických” organizací i jednotlivců,“ udává Karel Krejza, 1. místostarosta města Litoměřice. „U významných infrastrukturních projektů to jsou obstrukce v povolovacích procesech,“ uvádí Tomáš Kotyza, ředitel Krajského úřadu Moravskoslezského kraje. „Výstavbu v Jihočeském kraji nejvíce komplikují limitované finance a zdlouhavé stavební a výběrové řízení“, říká Josef Knot, 1.náměstek hejtmanky Jihočeského kraje.

Potřebu pro změny vidí i Marcel Soural, předseda představenstva společnosti Trigema: „Míra celkové byrokratizace je v Česku bohužel obrovská. Jen v rámci územního řízení potřebujeme nyní ke schválení projektu více než 70 razítek. K tomu je nutné přičíst fakt, že se úředníci musí neustále proškolovat, aby si osvojili změny v zákonech. Zároveň u řady z nich zaznamenáváme obavu a někdy i nechuť cokoliv nového vůbec povolit. Příprava a realizace každého developerského projektu proto také trvá minimálně 5 až 7 let, což je neúměrně dlouho.“

Další překážky pro výstavbu vyjmenovává Václav Klaus ml., poslanec Poslanecké sněmovny PČR. „Nedostatek peněz, velký vnitřní dluh, zneužívání práv aktivisty a neprofesionalita a alibismus některých úředníků“. „Nedostatek vhodných pozemků k výstavbě. Územní plánování. Novela stavebního zákona. V této oblasti by mělo dojít ke komplexnějšímu řešení,“ doplňuje Magda Piroutková, členka představenstva, Unie malých a středních podniků.

Studie veřejné správy 2018 bude publikována na konferenci Setkání lídrů veřejné správy 2018, která se koná na Ministerstvu pro místní rozvoj 28. srpna.

Related posts

Leave a Comment