Přechod na obnovitelné zdroje energie (OZE) přináší zásadní výzvu pro stabilitu elektrické sítě, protože jejich výroba závisí na počasí a denní době, nikoli na aktuální poptávce. Tento nesoulad mezi výrobou a spotřebou vytváří v přenosové soustavě problémy s dostupnou kapacitou energie, které může být v lepším případě přebytek, v horším případě nedostatek. Logickým řešením by bylo omezování závislosti na OZE, to však v současné politické situaci nelze tak snadno, takže se hledají cesty, jak tuto nestabilitu vyrovnávat.

Bateriová velkokapacitní úložiště (BESS – Battery Energy Storage Systems) mohou představovat rychlou formu regulace. Jejich hlavní výhodou je schopnost v řádu milisekund reagovat na potřeby sítě – energii mohou buď rychle dodat, nebo naopak ze sítě odebrat. Tím plní dvě základní funkce. První je energetická arbitráž, tedy ukládání přebytečné elektřiny v době nízké poptávky a vysoké výroby z OZE (například za slunečného poledne) a její následné dodání do sítě v době večerní špičky.

Druhým, neméně důležitým pilířem je řízení na straně spotřeby, známé jako demand-side management nebo demand response. V krajní situaci jde o nepopulární omezování či vypínání, v lepším případě o inteligentní časové posouvání spotřeby. Typickým příkladem může být „chytré“ nabíjení elektromobilů, které se nespustí okamžitě po připojení, ale v době, kdy je v síti přebytek levné energie. Podobně lze řídit provoz tepelných čerpadel, bojlerů nebo velkých průmyslových provozů. Potenciál jednotlivých domácností či menších firem se může zdát malý, ale jejich síla spočívá ve spojení. Takzvaní agregátoři flexibility sdružují tisíce těchto menších flexibilních spotřebičů a baterií do jednoho virtuálního bloku, který pak nabízejí na trhu se službami výkonové rovnováhy stejně jako velká elektrárna.

Kombinace bateriových systémů a aktivního řízení spotřeby vytváří synergický efekt, který je pro stabilní provoz sítě klíčový. Zatímco baterie poskytují okamžitou a přesnou regulaci, řízení spotřeby nabízí masivní, i když časově méně kritický potenciál pro přesun energetické zátěže. Budoucnost české i evropské energetiky, za současných politických cílů, tak nemusí spočívat pouze ve výstavbě nových zdrojů, ale i v „inteligentním“ propojení výroby, akumulace a spotřeby do jednoho flexibilního systému.