Podle studie rostl v posledním roce v Česku index cen bydlení nejvíce ze všech evropských zemí, v Praze vzrostly ceny bytů za posledních pět let o více než 50 %. Nájemní bydlení, ve kterém žije více než třetina pražských domácností, za stejné období zdražilo v průměru o 30 %. Průměrná hrubá nominální mzda přitom vzrostla pouze o 21 %. Reálné mzdy, které zohledňují inflaci a vyjadřují, kolik si člověk doopravdy může dovolit, dokonce o 15 % klesly. V dlouhodobějším měřítku jsou dnes ceny nemovitostí dvojnásobné oproti roku 2010, mzdy se zvýšily pouze o polovinu. Analýza serveru Politico ukázala, že v roce 2022 bylo v Praze potřeba 25 čistých průměrných ročních platů na pořízení bytu o velikosti 75 m², což je nejvíce v Evropě.
Až čtvrtina pražských domácností trpí nadměrnými náklady na bydlení – vydávají na něj více než 40 % svých příjmů. To je dva a půl krát více, než je evropský průměr. V Česku je problémy s nedostupným bydlením přímo ohroženo více než milion lidí. Mezi obzvláště ohrožené skupiny patří domácnosti seniorů, domácnosti s příjmy pod hranicí chudoby, rodiče samoživitelé a nájemníci. To se týká především velkých měst, kde v nájmu žije více lidí než v regionech. Až 45 % českých domácností v nájmu na bydlení vydává více než 40 % svých příjmů – to odpovídá opět více než dvojnásobku celoevropského průměru.
„Krize bydlení v české metropoli se stala zcela bezprecedentní. Na bydlení tu přestává mít i střední třída a představuje to obrovské riziko pro praktické fungování města. Tlak vysokých cen zároveň vytváří riziko další suburbanizace a zatížení města dojížděním,“ říká editor a hlavní autor publikace Václav Orcígr z Arniky. „Řešení vyžaduje součinnost mnoha kroků na různých úrovních, nicméně účinná implementace byť i menší části z nich by situaci pomohla výrazně zlepšit,“ dodává Orcígr. Mezi tato řešení autoři studie uvádějí např. specifické požadavky na systém územního plánování, podporu obecní a neziskové výstavby, transparentnější a důslednější jednání s developery včetně zajištění dostatečných finančních odvodů formou kontribucí nebo dostupných bytů, a další opatření. Podpořit je třeba také výstavbu obecního bydlení a zamezit investičnímu nakládání s byty.
Studie ukázala, že řešení situace je mnohem komplexnější, než jen skrze podporu nové – a v českém kontextu dominantně soukromé, developerské – výstavby, jak často ve veřejném prostoru zaznívá. Řada ukazatelů i výpovědí soukromých developerů jasně naznačuje, že ceny nebudou klesat, dokud bude po nových bytech poptávka. Ta ale nutně nesouvisí jen s demografickou situací v Praze a reálnou potřebou bydlet. Roli zde hraje řada faktorů, včetně skupování bytů na investice, nízká diverzita realitního trhu, kde je minimální podíl obecního či jinak podporovaného bydlení, anebo samotný fakt, že developeři nejsou ochotni zlevňovat a raději již povolené projekty pozastaví, jestliže pro ně nemají předpokládaný odbyt.
To poukazuje na další paradox, který analýza odhalila. Na vině drahého bydlení nemusí být nutně často zmiňovaná dlouhá doba povolovacích procesů. K délkám povolování jednak chybějí jednoznačné datové podklady, zároveň data ukazují, že ani zvýšení počtu postavených bytů oproti roku 2011 nepřineslo výraznou změnu – naopak nedostupnost bydlení je větší. Povolovací proces se přitom za tuto dobu výrazněji nezměnil.
Konkrétní problémy ukázala studie Arniky také v dalších oblastech bydlení v metropoli. Významně rostly také ceny nájemního bydlení, ve kterém se jako dlouhodobý problém ukazuje řetězení krátkých nájemních smluv a nízká ochrana nájemníků. S novou politickou reprezentací na pražském magistrátu došlo také ke změnám v oblasti sociálního bydlení, kde hrozí, že dojde ke kolapsu v systému přidělování sociálních bytů i účinné prevence ztráty bydlení.
„Pro funkční systém snižování bytové nouze potřebujeme rychlý přístup k finančně dostupným bytům a podporu sociálních a návazných služeb. Při pohledu na množství aktivit a objem financí je zřejmé, že těžiště aktivit v oblasti bezdomovectví pořád leží v oblasti snižování dopadů, než aby se investovalo do oblasti prevence ztráty bydlení a ukončování bezdomovectví. V Praze tvoří obecní byty jen 5 % z celkového objemu bytového fondu. V minulém volebním období Praha dokázala, že lze hospodárně naložit s místním bytovým fondem a zaměřit své priority i na ty nejkřehčejší domácnosti. Stávající pražská politika jasně ukazuje, že nynější priority jsou jinde,” uvedla Barbora Bírová, expertka na sociální bydlení a ukončování bezdomovectví, ředitelka Platformy pro sociální bydlení.
„Na stávající stav má vliv řada faktorů – krize bydlení je de facto globální a v řadě zemí vykazuje podobné znaky. Pražský kontext je ovlivněný dědictvím masivních privatizací a dlouhodobou absencí veřejných politik dostupného bydlení, jež by pomohly nízkopříjmovým domácnostem a střední třídě. Chybí nám také například podpora družstevního či spolkového bydlení, která by pomohla bydlení zpřístupnit dalším skupinám obyvatel a diverzifikovat trh s bydlením,” řekl architekt a expert na neziskové formy bydlení Jakub Nakládal. „V posledních letech Praha sice zavádí nástroje, které mají potenciál situaci zlepšit, jako jsou metodika kontribucí developerů nebo vznik městského developera. Je nicméně třeba tyto kroky posílit a doplnit dalšími opatřeními na státní i místní úrovni,” dodal Nakládal.
Celá studie je v pdf ke stažení zde: https://arnika.org/prazska-bytova-krize-perspektivy-a-souvislosti
TZ
