Čím nahradit uhlí? O energetickou soběstačnost může Česko přijít už za sedm let

Elektřina z uhlí Evropa

Odklon od uhlí nastává rychleji, než se před několika lety čekalo, ukazuje analýza projektu Evropa v datech. Nová německá koalice chce konec uhlí uspíšit o osm let oproti původním plánům, urychluje se také v Polsku. Právě tyto dvě země zatím společně s Českem zastávaly roli „uhelných šampionů“ Evropy. Do budoucna vsadí hlavně na vítr a plyn, Německo také na solární energii. V Česku se dá podle expertů z EGÚ Brno očekávat hlavně nárůst sluneční elektřiny a plynu. Předešlá vláda však jasný plán na náhradu uhlí nepředložila a nepřipravila ani mechanismy, jak fosilní zdroje udržovat v pohotovosti pro chvíle, kdy budou v síti potřeba.

Do deseti let poklesne výroba elektřiny z uhlí v EU o polovinu ve srovnání s rokem 2018. Ukazují to klimaticko-energetické plány jednotlivých států, které analyzoval britský think tank Ember. Země v nich uvádí své odhady ohledně mixu paliv a množství elektřiny, kterou budou v příštích letech vyrábět. Realita se od těchto odhadů může nakonec lišit v závislosti na počasí, odstávkách elektráren nebo jiných okolnostech. Plány ale dávají představu o tom, jak jednotlivé země o budoucnosti své energetiky uvažují.

Uhelný trojúhelník

Nejvíce uhelné elektřiny by mělo podle plánů ubýt v Německu, Polsku a Česku. Zároveň ale tyto země zůstanou největšími výrobci elektřiny z uhlí v EU. Německo však bude na prvním místě vystřídáno Polskem. Naši severní sousedé si podle svých plánů uchovají prvenství ohledně podílu elektřiny vyráběné z fosilních paliv (68 % v roce 2030). Na druhém místě by měla následovat Belgie, kde ovšem jako hlavní palivo po odstavení jaderných elektráren převládne plyn. Na třetím místě se pak ocitne Česko, kde by se podle dosavadního vládního plánu mělo v roce 2030 vyrábět 39 % elektřiny z uhlí.

Kdo nahradí uhlí?

Ve srovnání s jinými zeměmi se český mix pro produkci elektřiny do roku 2030 výrazně nezmění. Stejně jako dnes by měly druhým nejdůležitějším zdrojem po uhlí zůstat jaderné elektrárny. Český klimaticko-energetický plán do konce desetiletí nepočítá ani se zásadním snižováním nebo zvyšováním produkce elektřiny. Měla by se podle něj snížit o 4 %. Také Německo plánuje, že se jeho výroba elektřiny do roku 2030 sníží o 5 %. V té době už by měl jako hlavní zdroj dominovat vítr. I v Polsku se rychle rozvíjí větrná energetika, která by na konci desetiletí měla pokrýt 19 % výroby elektřiny. Celková produkce elektřiny by v Polsku měla do konce desetiletí vzrůst o 18,5 %.

Polsko má novou strategii

Národní plány se však nakonec mohou od reality lišit i proto, že proměna energetiky může být rychlejší, než se očekávalo. Dokumenty totiž pocházejí z doby předtím, než se evropské státy dohodly, že do roku 2030 sníží emise skleníkových plynů o 55 % oproti roku 1990. To je výraznější omezení, než jaké Evropa plánovala dosud. Provoz znečišťujících elektráren se navíc může prodražit, pokud se na současné rekordní výši udrží nebo ještě poroste cena emisních povolenek. Mění se ovšem i přístup jednotlivých zemí. Polsko ve své nové energetické strategii do roku 2040 počítá i s odvážnějším scénářem, než který byl zmíněn výše. Při vyšších cenách emisní povolenky by tamní podíl uhlí na výrobě elektřiny mohl poklesnout na 37 % místo plánovaných 56 %. V Německu se pak urychluje odchod od uhlí, který měl nastat v roce 2038. Nová vládní koalice už uvedla, že počítá s rokem 2030.

Vláda nepředložila koncepci

Také v Česku doporučila uhelná komise odchod od uhlí k roku 2038. Babišova vláda však doporučení vzala pouze na vědomí. Řada ministrů totiž preferovala dřívější termín, a to rok 2033. Poradenská společnost EGÚ Brno odhaduje, že Česko energetickou soběstačnost ztratí mezi lety 2028 a 2030, a to právě především kvůli uzavírání uhelných zdrojů. Poptávka poroste a okolo roku 2050 Česko v elektřině ročně spotřebuje o 25 terawatthodin, tedy o 40 procent více než dnes. Největší nárůst do té doby podle EGÚ Brno zaznamenají solární elektrárny následované plynovými a větrnými zdroji. Výsledkem by měl být energetický mix tvořený z jedné třetiny obnovitelnými zdroji, z další třetiny jadernou energií a zbývající třetinou z plynných paliv.

Německé kompenzace

S odchodem od uhlí se pojí také otázka kompenzací pro uhelné firmy. V Německu je vláda schválila minulý rok. Provozovatelé černouhelných zdrojů a malých hnědouhelných elektráren o podporu soutěží v aukcích. Zatím se konaly čtyři a ve druhé z nich uspěl se svými dvěma elektrárnami i Energetický a průmyslový holding (EPH) českého podnikatele Daniela Křetínského. Velké hnědouhelné zdroje mají konkrétní harmonogram odstavování a německá vláda rozhodla, že se mezi jejich provozovatele rozdělí předem stanovená částka 4,35 miliardy eur (v přepočtu asi 112 miliard korun). Plán však musí schválit Evropská komise, která dohlíží na fungování jednotného trhu.

Kdo v Evropě odchází od uhlí

Zatímco v Česku, Německu a Polsku jsou debaty o konci uhlí na stole, ostatní sousedé a země V4 už mají rozhodnuto. Rakousko skončilo s uhlím loni, a po Belgii se tak stalo druhou zemí, která tento zdroj pro výrobu elektřiny využívala a opustila ho. Slovensko odejde od uhlí už za dva roky, Maďarsko v roce 2025. V Evropské unii odchod od uhlí podle projektu Beyond Coal ohlásilo nebo dokončilo osmnáct zemí. Vedle Belgie a Rakouska už s ním skoncovalo Švédsko a minulý měsíc i Portugalsko. Do roku 2025 ho dále mají v plánu opustit Francie, Itálie, Irsko a Řecko. K roku 2030 mají takový krok naplánovaný Dánsko, Finsko, Nizozemsko a Španělsko a nyní i Německo. Později by mělo následovat Chorvatsko, Bulharsko a Rumunsko. Vůbec první zemí světa, která takový záměr oznámila, bylo v roce 2015 Spojené království. Bývalý člen EU chce uhlí přestat spalovat do roku 2024.

Jak elektrárny udržet, dokud je potřebujeme?

Protože ukládání elektřiny se teprve rozvíjí, výkyvy ve výrobě solárních a větrných elektráren zatím vykrývají hlavně konvenční zdroje. Až donedávna byla cena elektřiny na trhu nízká a státy neměly jistotu, že energetické firmy budou investovat do nových elektráren. Některé země proto vytvořily kapacitní mechanismy, skrze které vyplácejí výrobce elektřiny za to, že udržují své kapacity v pohotovosti nebo budují nové zdroje. Různé typy kapacitních mechanismů fungují ve dvanácti zemích EU včetně Německa a Polska. V Česku zatím žádný nevznikl.

TZ

@RadekVyskovsky

Napsat komentář