Přeskočit na obsah

Odjinud: Čínský eGovernment v praxi – nedůvěryhodní nebudou moci cestovat

China Mao

Čína si s lidskými právy nikdy moc starosti nedělala. Když se před časem objevily zprávy o zavedení takzvaného “sociálního kreditu” v Číně, nikdo si to nedokázal moc dobře představit. Tento nástroj čínského eGovernmentu ale už funguje a již od května kupříkladu znemožní nedůvěryhodným Číňanům cestovat.

V Číně vláda zavádí takzvaný “sociální kredit” obyvatele, což je jakýsi způsob hodnocení a známkování důvěry jednotlivých Číňanů. Sestává z mnoha zdrojů. Mezi ty legálně vládní patří třeba protizákonné jednání, neuposlechnutí soudu, dluhy na daních a sociálním pojištění, nelegální práce, pokuty za různé přestupky, jízda na černo, podvody s majetkem apod. K těm ostatním zřejmě (vláda to pochopitelně nepřizná) patří analýza jakéhokoliv projevu na internetu, a to nejen v rámci Číny, ale díky úzké, a i vládou přiznané, leč nekonkretizované, spolupráci s výrobci a technologickými firmami, také analýza všeho, co občan provádí na svém mobilním zařízeni i mimo Čínu. Systém sám je naprosto neprůhledný, a především nerespektuje práva lidí se proti hodnocení bránit, přesto je považován za první známku důvěryhodnosti jedince. Různě na internetu se dá již nyní číst o praktických zkušenostech porušování lidských práv Sociálním kreditem Číny, a to je teprve začátek.

Od května se takovým lidem ztíží cestování, neboť si prakticky nebudou moci koupit lístek do vlaku nebo třeba letenku, o vycestování mimo Čínu se jim pak bude moci jen zdát. To vše na základě jediného složeného indexu.

Ano, právě v Číně má tento kontroverzí systém velký lidskoprávní rozměr. My se však nebudeme zabývat jeho zneužíváním, ale podíváme se na něj jako na národní nástroj internetu.

Fakt, že Čína má některé aspekty eGovernmentu zvládnuté, je celkem známý. Samozřejmě od takřka absolutní infrastruktury připojení k internetu (vláda má pod palcem těch několik přípojných bodů), přes vytváření vlastního internetu (pokud se chcete dostat na zakázanou sociální síť, tak vás i záznam původní adresy třeba facebook.com přesměruje na vládou kontrolovanou čínskou sociální síť), až k perfektní evidenci obyvatel a souvisejících údajů o nich. To je mimochodem v miliardové Číně dosti nesnadný úkol, protože dost velká část obyvatelstva z venkova je i dnes stále negramotná, a třeba centrální bezpečnostní složka fungující všude stejně je v tak ohromné zemi nerealizovatelný sen.

Jak se tedy v tak ohromné zemi, s velkým počtem potenciálně problémových obyvatel a s decentralizovanými zdroji dá vůbec zajistit takovýto Velký bratr? Ne tak jednoduše, jak by se na první pohled mohlo zdát. Co se musí Číně přiznat, že když už něco ve veřejné správě buduje, tak je to fakt dělo. Sama evidence základních údajů o více než miliardě a půl subjektů, kdy třeba nejužívanější jméno má shodu v 40000 případech napříč celou zemí, je oříšek. Kam se hrabeme my se svými 300 duplicitními identitami v rámci celé ČR, že? Navíc v Číně se prakticky každý dříve či později dostane do hledáčku veřejné správy. Od správy daní, která stále ještě dodnes není zcela centralizovaná, až po doslova stovky tisíc soudů, jejichž rozhodování má přímo a okamžitý vliv na účastníky. Do toho rozhodování více či méně legitimních samosoudců ve stylu našich někdejších uličních výborů. Samostatnou kapitolou jsou pak údaje, které vládní složky vedou o občanech, ale ti by se to neměli dozvědět, na druhou stranu by se to ale měli dozvědět úředníci v celé zemi, pokud mají s takovým občanem jednat.

A teď se přidává rozměr analytického a co nejvíce automatizovaného hodnocení důvěry každého občana. Dovedete si představit ta kvanta zdrojů a dat, se kterými se musí pracovat? Ať už je vláda vzala kdekoliv, jen dát do souladu ty legální zdroje je těžká práce. Navíc zde se má výsledek v podobě jednotného a do jisté míry vyváženého hodnocení publikovat více než dvaceti milionům subjektů, od úředníků veřejné správy, přes policisty, až třeba k dopravcům.

Jistě, je to zneužitelné a ve skutečnosti se jedná o další nástroj velice snadno použitelné represe bez větší možnosti se tomu jakkoliv bránit. Na druhou stranu, projekt má i opravdu rozumné cíle. Měli by jej využívat od května totiž doslova všichni, a to pro libovolné účely. Budete chtít po někom něco? Podívejte se na jeho kredit důvěry. Chcete někoho zaměstnat? Podívejte se na jeho kredit důvěry. Chcete si vzít jinak hezkou a milou dívku? Podívejte se na kredit důvěry nejen její, ale celé její rodiny. Chcete vědět něco o svých sousedech ve vedlejší ulici? Podívejte se na ně a na jejich kredit. Údaje budou k dispozici takřka veřejně, byť s logováním toho, kdo si je zjišťoval. Navíc myšlenka “oprávněného zájmu” je napsána tak vágně, že se jedná opravdu spíš o veřejný registr důvěry. A vláda se tímto obecným cílem ani netají.

Pokud vás to překvapuje, pak vězte, že je to ale dokonce i součást čínské mentality, která je hodně o nedůvěře, uzavřenosti a nechuti k novým věcem. Zde se jen – pravda dosti kontroverzně – nabízí nástroj eGovernmentu, který může opravdu v mnoha případech nedůvěru odbourat. Do jaké míry to bude únosné, ukáže až čas, ale základní myšlenka zůstává.

A na závěr poznámka: I u nás takové registry existují v podobě různých pololegálních registrů dlužníků nebo třeba seznamu blacklistu firem vůči veřejným zakázkám. Čína to jen pojala tradičně megalomansky a takové indexy důvěry zavedla rovnou pro všechny bez rozdílů. Myšlenka vesměs správná a bohulibá, jen v provedení Číny má samozřejmě hodně hořkou pachuť.

Autor: Michal Hlídal

Napsat komentář